Drahokamy, drahé kameny

Člověka obklopují zářící drahokamy již několik tisíciletí. Je důvodem zájmu lidská marnivost, nebo jen krása kterou oplývají drahé kameny? Těžko můžeme tvrdit že je to jen krása drahokamů, která okouzlila lidi, protože je mezi nimi jistě mnoho marnivců. Ovšem lidé mají rádi krásné věci, proto věřím že to byla především krása drahokamů, která lidem učarovala.

Často slýcháme slova o drahokamech, levnějších polodrahokamech a o ozdobných kamenech, které se dají leštit i ve větších kusech. Avšak toto rozdělení, jež se používalo zejména v obchodních kruzích, není příliš spolehlivé. Hranici mezi vlastním drahokamem, polodrahokamem a ozdobným kamenem není možno přesně vymezit. V určité době se přihlíželo více k vzácnosti kamene, jindy k jeho vlastnostem, zejména ke kráse zbarvení a tvrdosti. Podle toho pokládali někteří lidé za polodrahokamy jen levnější dekorační kameny, čímž mizela hranice mezi polodrahokamy a kameny ozdobnými. Jiní znalci naopak velmi přísně uznávali za drahokamy pouze diamant, rubín, safír a smaragd. S ohledem na tyto nepřesnosti se v odbornějších kruzích již toto dělení nepoužívá. Je zavedeno nové, jednotné označení drahý kámen.

Aby nerost mohl být zařazen mezi vznešenou společnost drahých kamenů, musí splňovat nemálo podmínek. Drahý kámen by nebyl drahým kamenem, kdyby se nelíbil. A má-li se líbit, musí mít vysoký lesk a lom světla, příjemnou barvu nebo být čirý anebo průhledný. Červený rubín, modrý safír a zelený smaragd spojují několik vlastností - jsou průhledné, silně se lesknou a mají příjemnou a oku lahodící barvu. Diamant nebývá většinou zbarven, ale přesto je vysoce ceněn. Způsobuje to pestrá hra barev na vybroušených fasetách (okrajových ploškách v důsledku vysokého lomu světla, vysoký lesk a čirost. Někdy stačí pouze jedna z uvedených vlastností a již se nerost počítá mezi drahé kameny. Proto byl mezi ně zařazen například tyrkis pro svou blankytně modrou barvu a také náš český granát ohnivě červené barvy, který je proslulý svou krásou po celém světě.

Svůj krásný vzhled, zejména lesk a průhlednost, si musí vybroušený drahý kámen zachovat, i když je součástí nošeného šperku, tzn. že je vystaven různým rušivým vlivům. Hrozí mu především mechanické poškození, někdy také působení různých chemických činitelů. Proto musí byt kámen co nejméně porušitelný. Z toho důvodu klademe velký důraz na tvrdost kamene. Tvrdost byla původně hlavním měřítkem mezi drahokamy a polodrahokamy. Nerosty tvrdší než křemen (7. stupeň Mohse) bývaly většinou řazeny mezi drahokamy, měkčí mezi polodrahokamy. Měkčí drahé kameny (např. chryzolit nebo opál), ačkoliv jsou jistě krásné, se nehodí do prstenů, kde je největší nebezpečí mechanického poškození. Tyto kameny ztrácejí již po krátkém nošení v prstenu ostrost hran jednotlivých faset, a tím i lesk a krásnou barvu.

Také další vlastnost, kterou je vzácnost výskytu v přírodě, je pro hodnocení drahého kamene důležitá. A konečně tu hraje roli všemocná móda, která nezasahuje jenom do oblékání a účesů, ale i do skupiny drahých kamenů. Svého času vynesla na výsluní český granát, aby vzápětí na něj dokázala docela zapomenout. Teprve v posledních letech začíná český granát opět zářit a pronikat mezi vznešenou elitu, z níž jej móda nadlouho vyřadila, obdobně např. turmalín a jeho rozmanitě barevné odrůdy. V podstatě móda zatím neohrozila diamant, rubín, safír a smaragd. Jsou nejcennějšími drahokamy a byly natolik vzácné, že neztrácely na ceně ani když v roce 1902 Francouz Verneuil přišel na způsob umělé výroby safírů a rubínů. Některé další kameny se dnes vyrábějí uměle s takovou dokonalostí. že se stěží na první pohled rozeznají od přírodních.

Obliba v barvě drahých kamenů se rychle střídá. Dnes jsou středem zájmu především smaragd, safír a diamant. Pro ženy jsou vhodné spíše čiré nerosty nebo kameny jasnějších a barevnějších tónů, kdežto pro muže se hodí temnější odstíny méně výrazných barev. Drahé kameny zářily na náhrdelnících a prstenech starých Egypťanů a Egypťanek stejně oslnivě jako na rukou a kolem hrudi starých Řeků. Už Homér před mnoha staletími před naším letopočtem píše o drahocenných náušnicích Hériných i o nádherném náhrdelníku, který zdobil jantar, darovaný Euryniachosem Penelopě. Ve starém Římě si potrpěli na perly. Zvláštní oblibě se těšil smaragd, který prý nosil císař Nero. A protože byl krátkozraký, používal jej jako zvětšovacího skla.

I dnes se těší některé drahé kameny především ve státech, kde mají svá naleziště, mimořádné oblibě. V Rusku jsou to alexandrit, malachit, rodonit, ve Francii růžové kameny morganit nebo rubelit jejichž velká ložiska byla svého času objevena na Madagaskaru. Oblíbenými americkými drahými kameny se obdobně staly růžový kunzit a zelený hiddenit. U nás se těší zvýšenému zájmu český granát pyrop, svého času i dubnický drahý opál a podkrkonošský olivín. Mnoho ctitelů mají naše acháty, určitý kolísavý zájem je také o vltavín.

Zpracovávání drahých kamenů v České republice

Naše kamenářství má dlouholetou tradici. Z doby panování Karla IV, pochází obložení sfér, kaple svatováclavské na Pražském hradě i kaple sv. Kříže na Karlštejně leštěnými polodrahokamy. Tento panovník dal zhotovil i novou korunovační korunu,ozdobenou drahými kameny mimořádné hodnoty. Velký rozkvět kamenářství spadá do doby Rudolfa II, který byl velkým milovníkem drahých kamenů.

Hlavními oblastmi českého kamenářství a brusičství se staly Rovensko a Turnovsko, nejspíše pro blízkost nalezišť českých polodrahokamů. Ovšem i Praha jako sídelní město měla svou kamenářskou tradici.

Dnešním střediskem zpracovávání drahých kamenů v České republice je Turnov se střední odbornou školou, která má směry jak brusičský a rytecký, tak zlatnický. Byl zde zřízen Výzkumný ústav monokrystalů, kde studují a vyrábějí především syntetické technické kameny, nechybí tam ovšem ani výrobní podnik. Družstvo Granát vyrábí granátové šperky z českého granátu. Turnovské brusírny vybrušují drahé kameny přírodní i umělé, dnes převážně syntetické korundy a brazilské chalcedony či acháty. K ryze technickým účelům se vyrábějí i syntetické nerosty, jako jsou křemenná vlákna, optické filtry apod. Nejlepší informace o našem kamenářství v minulosti i současnosti najde zájemce v bohatých expozicích sbírek Muzeum Českého ráje v Turnově.

Největší sbírku drahých kamenů v naší republice má beze sporu Národní muzeum v Praze. Vedle přírodních vzorků jsou tam bohaté kolekce vybroušených a vyleštěných kamenů. Speciální výstavy dovolují zhlédnout i ty nejvzácnější klenoty.

Nesmíme zde zapomenout na badatele, kteří se o poznání našich drahých kamenů nejvíce zasloužili. Byli to především profesoři Karlovy university dr. Karel Vrba (1845-1922), akademik František Slavík (1876-1957) a profesor Vysoké školy báňské v Příbrami a později v Ostravě dr. Bohuslav Ježek (1877-1950). Zasloužili se o sbírky Národního muzea i vysokých škol, které jsou dnes naší chloubou, studovali kameny korunovačních klenotů, jejich zásluhou vznikly práce o českých granátech, olivínu a vltavínech jako drahých kamenech, o našich achátech, jaspisech a ametystech. Hájili také původnost nálezů diamantů v náplavech pod Českým středohořím, což bylo potvrzeno v nedávné době dalším, v pořadí již třetím nálezem.

Co je cílem tohoto blogu?  Seznámit zájemce s tím, jak se drahé kameny v přírodě vyskytují a co znamenají v rukou člověka‚ ať již v úloze ozdoby, pomocníka při práci, nebo suroviny pro průmysl. Naše společnost také tímto způsobem drahý kámen využívá. Otázka šperku je dnes především otázkou dobrého vkusu, tím spíše, že na našem trhu je možné získat mnohé opravdu krásné, některé dražší, jiné levnější šperky a ozdobné předměty naší i zahraniční výroby.

Je samozřejmé, že v popředí zájmu jsou dnes možnosti technického využití většiny drahých kamenů. Není náhodou, že mnohé drahé kameny mohou člověku sloužit i tímto způsobem, poněvadž právě ty vlastnosti, které dělají z obecného nerostu drahý kámen, mohou mít velmi významné použití v technické praxi.

V části přehled drahých kamenů kolem nás, pojednávající o drahých kamenech, které se vyskytují u nás a většinou dosahují drahokamových hodnot se nachází některé vybrané drahokamy, nejsou tam tedy zařazeny všechny drahé kameny, např. malachit nebo topaz, které zatím u nás nebyly nalezeny v odpovídající kvalitě. Další kapitoly jsou pak víceméně zájmového a praktického rázu. Zvláštní pozornost je věnována svatováclavské koruně. Vzácné kameny této koruny si totiž zvláštní pozornost zaslouží, neboť představují něco zcela výjimečného i podle světového měřítka. Zvláštní ocenění si také zaslouží naše vltavíny.

Území našeho státu, tak mimořádně bohaté na nejrůznější nerosty a se slavnou hornickou tradicí, má i bohatou historii zpracovávání drahých kamenů, která nás proslavila po celém světě. Můžeme předpokládat, že bude slavit úspěchy i v budoucnu. Šikovné ruce brusičů, zlatníků i techniků dělají z kamene poklady, poklady techniky i zdobivé krásy. Lze si vůbec představit život moderního člověka naší doby bez promyšleného využívání všech zdrojů přírody které se mu nabízejí? Opravdu asi jen těžko. Kultura člověka totiž spočívá i v umění citově ocenit pojem něčeho krásného, ladného, dokonalého. To je také spolehlivý ukazatel pokroku.

Poznání drahých kamenů nás vede k pochopení kamenného světa zářící, třpytivé i ledově chladné krásy, kterou příroda ve své štědrosti a dokonalosti připravila, aby je dovedné a chápající ruce člověka přizpůsobily k jeho potěšení a prospěchu.