Do Evropy přivezli turamali holandští mořeplavci v roce 1703 z Cejlonu. Byl to načervenalý kámen vyskytující se na Dálném východě v bohatých náplavech. Vynikal zvláštní vlastností. Při rozpálení nad ohněm přitahoval z něho částečky popela. Tento jev způsobuje polární elektřina vznikající při zahřátí turmalínu.
Zahříváním nebo stlačením se každý sloupcovitý krystal turmalínu nabíjí na jednom konci kladně, na druhém záporně. Mluvíme o pyroelektrických a piezoelektrických schopnostech turmalínu. Každý nerost nemá tyto vlastnosti. U turmalínu způsobuje zvláštní nesouměrné uspořádání hmotných částic, tj. atomů, podle svislé osy pólovou odlišnost jeho krystalů.
Turmalín krystalizuje ve štíhlých sloupcích s trojúhelníkovým průřezem. Hranolové plochy bývají ve svislém směru rýhovány. Vývoj ploch na obou pólech bývá odlišný, tvořený nestejnocennými jehlany. Ten pól, který zahříváním nabývá záporného a ochlazováním kladného elektrického náboje, bývá plochami bohatší a jeho jehlany jsou příkřejší než u druhého pólového zakončení.
Turmalín ve směru kolmém k svislé ose silně pohlcuje světlo, které jím prochází, avšak ve směru svislé osy světlo nepohlcuje. Mluvíme o dvojbarevnosti neboli dichroismu. Tento jev lze pozorovat u průsvitných a průhledných krystalů, u černě zbarvených turmalínů pak jen v tenkých řezech.
Není divu, že v souvislosti s chemickou proměnností je turmalín i neobyčejně barevně rozmanitý, rozmanitější než mnohé jiné nerosty či drahé kameny. V přírodě je nejhojněji zastoupen černý turmalín, bohatý železem, který je označován jménem skoryl. Název skoryl byl v Evropě znám a používán dříve než turmalín pro stejný nerost. Turmalíny, které obsahují lithium, bývají růžové (rubelit), zelené (verdelit), modré (indigolit) nebo bezbarvé (achroit). Žlutohnědé až černohnědé jsou hořčíkem bohaté dravity, temně hnědé jsou vzácné uvity, které zase obsahují vápník. Uvit byl u nás poprvé určen z mastkového ložiska u Hnúšti na Slovensku teprve v nedávné době.
Z Dobré Vody u Velkého Meziříčí a zejména ovšem z ostrova Elba v Itálii jsou známé pěkně vyvinuté, dosti průhledné krystaly turmalínu, jejichž barva se mění podle protažení krystalu. Příčně barevné pruhy bez ostrých hranic se mění v délce krystalu. Barevné odstíny bývají světle žluté, růžové nebo nazelenalé, zakončené černě zbarvenou špičkou. Odtud jejich název mouřenínské hlavičky. Z Brazílie jsou zase známé verdelity až achroity červeně zakončené, nazývané turecké hlavy. Na jiných turmalínech se mění barva i zonálně, napříč sloupcovitých krystalů. Jádro má jinou barvu než vnější zóny.
Při proměnlivém chemickém složení jsou krystaly turmalínu poměrně jednotně vyvinuté. Známe drobné mikroskopické krystalky, jehličky až sloupy dlouhé několik metrů. Největší krystaly jsou z pegmatitů. Jinak bývá turmalín v žulách, rulách, zejména při kontaktu s vyvřelinami. Vyskytuje se na křemenných žílách. Ale protože je odolný proti větrání a vzdoruje přírodním činidlům, dostává se i do náplavů. V některých žulách byly nalezeny hvězdicovitě uspořádané sloupcovité krystaly turmalínu, tzv. turmalínová slunce.
Největší krystaly našeho černého turmalínu pocházejí z Písecka, kde byly v pegmatitu nalezeny až 30 cm dlouhé sloupce. Sbírat lze skoryl také u Říčan, Budislavi, v Dolních Borech u Velkého Meziříčí a jinde. Nízce sloupcovité, často oboustranně ukončené krystaly černého turmalínu pocházejí od Cyrilova. Na Slovensku se skoryl vyskytuje na ložiskách sideritu ve Slovenském rudohoří (např. v Rudňany, Dobšiná nebo Rožňava).
Známá naleziště rubelitu jsou kolem Sušice, Nové Vsi u kremže, Rožné a jiných míst západní Moravy. Odtud také pocházejí vzácnější drahokamy verdelit a indigolit. Silnější krystaly rubelitu z Nové Vsi mívají jádro verdelitové tmavozelené barvy. Nejkrásnější světové rubelity pocházejí z Paly v oblasti San Diego a z pohoří Mesa Grande v Kalifornii. Brazílie je domovem především zelených turmalínů, které se dostávají na trh pod nesprávným obchodním označením jako „brazilský smaragd" nebo „brazilský chryzolit". Jsou tam i modrozelené a červené turmalíny. Barevné turmalíny drahokamové jakosti pocházejí také z Uralu v Rusku, hlavně z Murzinky a ze Zabajkalí, kde se vyskytují u Nerčinska. Na trh přicházejí jako sibiřské rubíny. Bohatým nalezištěm jsou pegmatity na Madagaskaru, kde obzvláště typická je jejich zlatožlutá barva.
Pro svou barevnou rozmanitost byl turmalín používán už ve starověku. Často byl také zaměňován za jiné nerosty. Z vykopávek a přibližných popisů můžeme soudit o jeho dávné oblibě jako drahokamy. Průhledné a dobře zbarvené turmalíny se brousí jako drahé kameny. I černý skoryl byl několikrát použit, a to k výrobě smutečního šperku.
Dvojbarevnost turmalínu nutí brusiče volit správnou polohu broušeného tvaru ke krystalu tak, aby se příliš syté turmalíny staly průhlednější a naopak příliš světlé sytější. V poslední době se cení zvláště zonální turmalíny. Brousí se do tvaru stupňovců (str. 297). u nichž jedna polovina je růžová, druhá má jinou barvu.
Žádné komentáře:
Okomentovat