Opál se vyskytuje v přírodě v podobě nejrůznějších barevných odrůd a vzniká za nejrozmanitějších podmínek. Většinou se vysráží z roztoků jako gel. Mívá povrch kulovitý, ledvinitý, hroznovitý nebo krápníkovitý. Jinak tvoří výplně žilek nebo i celé vrstvy v horninách. Vzniká jako usazenina vřídel a horkých pramenů, při rozkladu křemičitanových hornin, ale také tmelením křemitých schránek živočichů a rostlin.
Agregáty opálu jsou celistvé. Opály mají lasturnatý lom, skelný až voskový lesk, někdy jsou matné, jindy však i průsvitné nebo průhledné. Barva opálu je různá. Může být čirý, mléčně bílý, žlutavý, zelený, modrý, hnědavý jako vosk nebo pryskyřice, masově červený, šedý až téměř černý. Často je barevně proužkovaný. Barvu opálu ovlivňují přimíšené kysličníky kovů nebo vtroušeniny. Měna barev u některých odrůd se vhodným zpracováním ještě zvyšuje, je způsobena rozkladem a lomem světla na jemných rozptýlených kuličkách, vtroušeninách nebo droboučkých dutinkách vyplněných vodou. Ovšem pouze malý počet opálů projevuje tak výraznou měnu barev, aby lákala k ozdobným účelům.
Podle zbarvení, průhlednosti a někdy i struktury odlišujeme u opálu řadu zajímavých odrůd. Nejčistší z nich je méně známý opál skelný (hyalit). Je čirý a sklovitě průhledný. Vyskytuje se v hrozníčkovitých nebo krápníkovitých nahloučeninách s ledvinitým povrchem v dutinách čediče u Valče v Doupovských horách a vzácně v andezitu u Dubníka (Prešovsko, Slovensko). Má poněkud mastný skelný lesk. Zajímavým dojmem působí jeho chladná ledová krása. Vznikl z horkých roztoků, které jako dozvuky vulkanické činnosti v uvedených lokalitách vystupovaly po puklinách hornin, vyluhovaly je a na chladnějších místech blíže povrchu ukládaly hroznovité útvary neobyčejné krásy.
Nejznámější, nejvyhledávanější a také nejcennější odrůdou opálu je opál drahý, kámen nejpestřejších a nejkrásnějších barev. Zářivé a přitom neobyčejně jemné barvy mu získaly nejen velkou oblibu, ale zvýšily i jeho ceny. Je to jediný drahokam vynikající podivuhodnou hrou barev neboli opalizací. Sám o sobě je obyčejné bílé barvy nebo jen slabě nažloutlý a jeho měna barev je způsobena lomem a rozkladem světla na jemných vrstvičkách s velice malými kuličkami gelovité křemičité hmoty, rozlišitelnými jen v elektronovém mikroskopu. Drahé opály vskutku nedostižné drahokamové jakosti poskytovaly jediné evropské opálové doly. otevřené mezi Červenicí a Dubníkem poblíž Prešova, co je východní Slovensko. Opál se tam vyskytuje na puklinách andezitu. Dnes se tam již opál netěží, na haldách však lze dosud najít menší kousky pravého drahého opálu. Dubnické opály mají vynikající hru barev a staly se tak známé téměř po celém světě.
Drahé opály z Dubníka byly známy již ve starověku. Tehdy se cenily právě tak jako dnes jejich pastelové barvy, modrofialová, modrozelená a ohnivě červená v nejjemnějších odstínech. Věřilo se, že opál přináší svému majiteli štěstí. Římský senátor Nonius prý raději volil vyhnanství, než by přenechal svůj překrásný opál s jemnou rytinou triumvirovi Marku Antoniovi, milenci slavné Kleopatry. O chvále a kráse opálu pěje také starořímský přírodovědec Plinius Starší: „Plochý vzácný kámen zvaný opalus je ze všech kamenů nejdrahocennější, ale dá se těžko určit a popsat. Pozná se v něm totiž rubín, skvěle fialový ametyst i mořská zeleň smaragdu. Všechny tyto barvy se v třpytu neuvěřitelným způsobem navzájem mísí." Tak se opál dostává na mimořádné místo mezi nejdrahocennější drahé kameny vůbec.
Není pochyb o tom, odkud pocházel tehdy opěvovaný drahý opál. V té době, podobně jako v celém středověku, bylo známé pouze naleziště Dubník na Slovensku. Těžba opálů se tam udržela až do našeho století, úpadek dolování má několikerou příčinu. Svou roli hrála jistě malá výtěžnost kvalitního kamene v posledních letech dolováni. Kromě toho vyrostl nebezpečný konkurent, když v roce 1875 byla objevena bohatá naleziště drahého opálu v Austrálii, zejména New South Wales, Queensland a jiná místa poskytla velká množství znamenité drahokamové suroviny. V minulém století se na trhu objevoval a stále více prosazoval také mexický opál ohnivý, který vyniká sytou hyacintovou červení s dobrou opalizací, zejména po vyleštění. Známým nalezištěm je Zimapan v Mexiku. Svou neblahou roli sehrála i novodobá pověra, že opál přináší neštěstí. Jak protichůdné proti starověké důvěře v tento líbivý kámen. Nádhera dubnických opálů nebyla předstižena ani novými nalezišti, zde zmíněnými. Je tedy s podivem, jak mohl poměrně v krátké době tak poutavý kámen přijít v nemilost.
Největší drahý opál z Dubníka byl nalezen v roce 1775 v korytě potoka a váží kolem 600 gramů. Dnes je uložen ve sbírkách Přírodovědeckého muzea ve Vídni, kde je nejen chloubou, ale říkají o něm dokonce, že je to i nejkrásnější kus, který kdy byl v dubnické oblasti nalezen. Má tvar plochého klínu o rozměrech 12,5 x 5,7 x 1,1 cm a byl na rozhraní 19. a 20. století ceněn na 700 000 dukátů.
Ještě v roce 1920 bylo v dubnických baních vytěženo velké množství suroviny, z níž bylo možno vybrousit 1600 karátů opálu skvělé drahokamové jakosti. V roce 1921 byl nájemcem dubnických opálových dolů Francouz Bittner-Belangenay. Zcela náhodně polil jednou několik opálů, ležících na stole, inkoustem. Ten obarvil některé kusy tak dokonale, že pak hrály nevídanými barvami i po zaschnutí, opláchnutí a vybroušení. Takto uměle obarvené opály dostaly pak jméno chameleony.
Známá je historie objevu australských drahých opálů. Byly objeveny čirou náhodou. Jakýsi lovec střelil v pustině velkého klokana, který poklesnul k zemi a zoufale hrabal nohama, takže půda jen odlétala. Tu pojednou rozstřikující se hlína zazářila jasnými barvami. Lovec nelenil a naplnil si kapsy drobnými úlomky podivného kamene. V Adelaidě je ukázal zlatníkovi a ten v nich poznal drahý opál. Všechny kousky koupil, a tak vypukla vlastně opálová horečka. Pustina se zaplnila chtivými hledači opálu a bylo založeno městečko White Cliffs. Největší australský drahý opál pochází z Queenslandu, kde byl nalezen koncern minulého století. Při dobývání se rozdvojil. Jeden z kusů se dostal do anglického královského pokladu. Váží 250 karátů. Má barvu sytě červenou, ametystovou, temně zelenou a nachovou, přechází ovšem z jedné do druhé.
Ostatní odrůdy opálu se jen zřídkakdy používají jako ozdobné kameny. Nejběžnější je opál obecný, neprůhledný, zakalený a často v barvách tmavších odstínů. Objevuje se v hadcích, u nás v okolí Křemže v jižních Čechách nebo na západní Moravě. Opál mléčný vyniká bílou nebo šedou barvou, na ostrých hranách i slabě prosvítá. Je-li takový opál protkán sítí jemných černých dendritů vodnatých kysličníků manganu, pak mluvíme o dendritickém opálu. Vypadá to, jako by v bílé hmotě opálu byly rozhozeny černé mechovité keříčky.
Dendritické opály se hodí ke zpracování na ozdobné kameny. Pěkné hlízovité kusy se u nás vyskytují v hadcích u Křemže, zejména známé je okolí Bohouškovic, na Moravě pak Němčice a okolí Třebíče. Vybroušením a vyleštěním se zvýrazní keříčkovité větvení dendritů do nejjemnějších podrobností. Dále známe opál masový, červeně zbarvený jemně rozptýleným kysličníkem železitým.
Hezké vzorky lze sbírat v okolí Herľan na východním Slovensku. Opál voskový je žlutohnědé barvy, dřevitý vznikl proniknutím opálové hmoty dřevem při zachování dřevité struktury. Dřevité opály pocházejí od Ľubietovej a z jiných míst Slovenska. Místně byly použity k ozdobným účelům.
Opály se zpracovávají na ozdobné předměty v nejrůznější formě. Drahokamové odrůdy dobré kvality se brousí. Zhotovují se mugle, nikdy však fasetove brusy, s výjimkou nejkrásnějších ohnivých opálů. Jsou to zaoblené, protáhlé nebo kulovité tvary, někdy i méně pravidelné. Především v případě drahého opálu nezáleží ani tak na tvaru jako na vyniknutí jeho opalizace.
Žádné komentáře:
Okomentovat