Většina dnes v cizině broušených olivínů pochází z jediného naleziště. Již v dávných dobách přicházely krásné olivíny z Egypta. Podle ostrova Topasos v Rudém moři, kde se ve starověku vydatně těžil, se mu říkalo topasios. Takové označení užívali staří Římané. Vydatné starověké naleziště zapadlo však v zapomnění a prakticky po celý středověk se o něm nevědělo. Objevila se ale důstojná náhrada v českých chryzolitech z Kozákova u Turnova.
Naše drahokamové olivíny neměly dlouho konkurenci. Ze zprávy Boetia de Boota (1609) se dovídáme. že již tehdy byl dobře znám, obdivován a milován příjemné žlutozelený kámen, chryzolit. vyhledávaný na Kozákově a jeho svazích. Tento výhodný stav trval až do roku 1900, kdy byl v ostrově Zebirgetu (St. Johns) při egyptském pobřeží v Rudém moři poznán zapomenutý a ztracený bájný ostrov Topasos.Toto bohaté naleziště brzy obnovilo svou starou slávu.
Egyptské olivíny jsou velmi čisté a což je hlavní, většinou mnohem větší než naše. Zebirget je sopečný ostrůvek s výskytem silně proměněných olivínovců, v jejichž dutinách se vyskytují nádherné průhledné sloupcovité nebo tabulkovité krystaly olivínu. Největší tam nalezený kus dosáhl váhy téměř 40 gramů). Také největší vybroušený chryzolit světa pochází ze Zebirgetu. Váží 346,45 karátu a má rozměr 45,6 x 40,4 x 23.2 mm. Největší kus kozákovského drahokamového olivínu byl nalezen spolu s jinými kusy v roce 1910 a po vybroušení váží 15,67 karátu. Dnes je uložen ve sbírkách Národního muzea v Praze. Z tohoto prostého poměru je patrný rozdí1 mezi oběma světovými nalezišti.
V naší republice máme kromě Kozákova ještě další významná naleziště. Olivín drahokamové jakosti se nacházel také u Semil v čedičovém lomu. Ve velikém lomu Smrčí u Železného Brodu se objevují v čediči koule olivínu o rozměrech téměř lidské hlavy, ale jeho kvalita není příliš dobrá. Je navětralý a rozpadá se v drobounká zrníčka. Konečně ani v době největší slávy v minulém století nebyly naše olivíny příliš rozměrné. U kozákovských olivínů je třeba se spokojit s kameny menšími, protože již pětikarátové bývaly vzácné a ani třikarátových nebylo mnoho.
Olivín je častý horninový nerost některých tmavých vyvřelých hornin. V čedičích tvoří drobná zrna nebo velké shluky známé jako olivínové koule. Jsou to zrnité agregáty olivínu s menšími podíly pyroxenu a picotitu (velmi složitý chromitý spinel). Tyto olivínové koule jsou nejstarší vyloučeniny čedičového magmatu. Při lámání čediče se olivínové koule rozpadají a lze z nich vybrat průhledná a pěkně zbarvená zrna olivínu. Taková byla již dříve prodávána do brusíren. Spolu s pyroxenem skládá horninu olivínovec neboli peridotit. Velkým podílem se uplatňuje na složení dunitu, gabra a jiných hornin.
Olivínovce jsou matečnými horninami diamantů v jižní Africe a na Sibiři. Uralské olivinické horniny obsahují zrnka platiny a chromitu.
V menší míře se olivín nachází i v některých meteoritech a byl určen v čedičových horninách na Měsíci. Rusko r.1772 - výzkumná expedice přírodovědce Petra Pallase objevila na Sibiři na území obydleném Tatary meteorit. Později bylo zjištěno, že toto meteorické železo je bohaté na olivín. Některá jeho zrna byla dokonce schopná broušení. Pak následovaly objevy železných meteoritů s olivínem i jinde na světě. Podle prvního objevitele je nazýváme pallasity.
Krystaly olivínu jsou vzácné, a to krátce sloupcovité nebo tlusté tabulkovité. Mnohem častěji je olivín zrnitý, průhledný nebo alespoň průsvitný. Jak název napovídá, je barvy olivově zelené, ale také žlutozelené a při proměně červenohnědé. Lze pozorovat jeho častou proměnu v mastek, serpentin a nerosty s obsahem železa (hnědel a krevel).
Lesk čerstvého olivínu je skelný, lom lasturnatý a vryp bílý. Je poměrně křehký a nedokonale štěpný podle obou svislých dvojploší. Výraznější je štěpnost podle předozadního dvojploší. Jeho fyzikální vlastnosti kolísají podle obsahu železa (např. hustota se může měnit od 3,27 g/cm3, kdy obsahuje Mg, do 4,20 g/cm3 obsahuje-li Fe). Navětralé olivíny se stávají nahnědlé až hnědé od počínající oxidace dvojmocného železa na trojmocné. Při úplném zvětrání olivínických hornin se mnohdy odděluje nepatrná příměs niklu v olivínu a během geologických procesů se vytvářejí významná niklová ložiska.
Obliba olivínu, nebo lépe řečeno drahokamové odrůdy chryzolitu, nebyla nikdy stálá. Olivín je měkčí než křemen a nehodí se do šperků, které trpí otěrem. Předností je ale jeho krásná žlutozelená barva a silný lesk, který se broušením ještě zvyšuje. Záliba v olivínu klesá nebo vzrůstá také s módní oblibou zelených kamenů vůbec. Stejně jsou na tom konečně většinou všechny drahé kameny.
Olivín se nejčastěji vybrušuje do tvaru tabulkovce, stupňovce, briliantu a růžice. Zasazuje se do jehlic, spon, náušnic a přívěsků. Olivín se dá ve šperku působivě spojit s českým granátem. Velmi hezké jsou oválné nebo kruhovité větší olivíny vroubené malými českými granáty z dílny mistrovské turnovské školy. České chryzolitové šperky z Turnova vynikaly dokonalostí a krásou. Je proto žádoucí na tuto tradici znovu navázat.
Na závěr ještě něco zajímavého o olivínu. Co je vlastně olivín? Plinius Starší měl pod jménem chrysolithos pravděpodobně na mysli především jiné zlaté kameny (např. žlutý topaz). Pro olivíny platilo tehdy označení topasios. Záměna jmen, možno soudit. Ale uralští kamenáři odedávna říkají místně chrizolit tam, kde jde o démantoid. Je to prostě spletité a složité, a proto platí skutečně výstižné francouzské - dva olivíny, jeden z nich je určitě něco jiného.
Žádné komentáře:
Okomentovat