Lidstvo zná beryl již odedávna. Těžil se v Egyptě ve své drahokamové odrůdě jako smaragd před více než dvěma tisíciletími. Píší o něm Theophrastus i Plinius Starší, dokonce se vypráví, že královna Kleopatra měla smaragd s vlastní podobiznou. Na podobných historkách je mnohdy i dost pravdy. Vše však začíná u obyčejného berylu, který je celkem nenápadný, zato velice potřebný nerost pro obsah prvku berylia velice důležitého v metalurgii. Prvek byl tentokrát pojmenován po nerostu, v kterém jej určil francouzský chemik Vauquelin (vyslov Vókelen) v roce 1798. Kysličník berylnatý je v berylu obsažen 14,1 %.
Beryl se nejčastěji vyskytuje v žulových pegmatitech, nebo také v hrubozrnných žulách, ve svorech, na cínovcových ložiskách spolu s jinými drahokamy a minerály - topaz, turmalín, fluorit, wolframitem atd. Nejhezčí drahokamové smaragdy pocházejí z vápenců u Muso ve státě Kolumbie. V pegmatitech byly nalezeny přímo gigantické sloupce tohoto nerostu. Ve státě Maine (USA) jsou to krystaly o délce 6 m a síle 1 m. U nás v Otově u Poběžovic byly nalezeny sloupcovité krystaly berylu dlouhé půl metru. Beryl tvoří povětšinou jen jednoduché spojky šesterečného hranolu zakončeného spodovými plochami. Vzácněji se objevují nízké plošky šesterečného dvojjehlanu. Čím více se beryl blíží drahokamové kvalitě, tím větší mívá počet krystalových ploch. Aby totiž drahokamové odrůdy mohly vůbec vzniknout, musely mít klidné podmínky krystalizace a pravidelný přísun stavebních hmotných částic bez znečišťujících složek. Tím také byla dána větší možnost vybudovat složitější roviny na krystalu i jejich odpovídající sledy ve struktuře nerostu, které jsou vždy hmotnými částicemi méně obsazeny a proto se budují hůř, než nejjednodušší plochy se základními indexy. Často najdeme beryl v drúzách sloupcovitých krystalů, popř. může být kusový, zarostlý do živce nebo křemene. Na některých nalezištích bylo zjištěno, že beryly s obsahem alkálií asi nad 1% obsahu bývají krátce sloupcovité, zatímco beryly bez alkálií nebo jen s jejich nepatrným obsahem vytvářejí krystaly dlouze sloupcovité.
Beryl má nejčastěji žlutozelenou barvu, skelný, někdy trochu mastný lesk, je neprůhledný, má dokonalou štěpnost podle spodové plochy, lom nerovný a vryp bílý. V České republice se vyskytuje beryl většinou v pegmatitech, známý je z Otova na Poběžovicku, z Písku, Maršíkova na Sobotínsku a z cínovcových žil od Horního Slavkova a Cínovce.
Již od čtrnáctého století se drahokamové odrůdy berylu používají k vybroušení tzv. očních skel. Odtud asi také pochází pozdější označení brýlí.
Z drahokamových odrůd berylu je nejcennější smaragd, který může předčit i diamant. Velice oblíbená je zejména jeho barva "svěží jarní louky". Od nejstarších dob zdobí tento drahokam klenoty po celém světě. Jeho barvu způsobuje přimíšený kysličník chromitý. Krystaly smaragdu mohou být i při sytosti zelené barvy dokonale průhledné. Starořecký dějepisec Hérodotos se zmiňuje o smaragdu v Polykratově prstenu a s velkým obdivem popisuje zejména smaragdový sloup v Héraklově chrámu v Tyru. Z dávné historie se dozvídáme, jak jednou manželka římského císaře Caliguly přišla na hostinu ozdobena smaragdy a perlami v hodnotě čtyřiceti milionů sesterciů, což byla asi cena 40 tun stříbra. Indiáni v Peru uctívali jako božstvo nádherný smaragd veliký prý jako pštrosí vejce. Španělští dobyvatelé byli překvapeni nádhernými smaragdy, které jim byly v roce 1537 darovány Indiány v Jižní Americe, kde byly nejvydatnější doly v oblasti severozápadně od města Bogota v Kolumbii. Dobyvatelé tam zahájili těžbu s mečem v jedné a se špičákem v druhé ruce. Ložisko není dodnes vyčerpáno a poskytuje stále krásné kusy ohromující zejména sytou zelení.
Bohatá jsou také naleziště smaragdů v Rusku. Na Urale v poříčí řeky Tokovaja u Murzinky. V Evropě se vyskytuje smaragd na málo významném nalezišti Habachtalu - Rakousko, kde bývá zarostlý ve svoru. Velkou nevýhodou smaragdů je, že i kameny vydobyté zcela čisté a bez poskvrny se časem na vzduchu zakalují a popraskají. U nás smaragdy nalezeny nebyly.
Jiná drahokamová odrůda berylu je akvamarín. Má barvu světlomodrou, odtud původ jeho pojmenování. V přírodě se vyskytuje v poměrně značném množství a ve velkých krystalech. Není proto tak drahý jako smaragd a je snadněji dostupný. Největší akvamarín byl nalezen v roce 1910 v brazilských pegmatitech, byl 48.5 cm dlouhý a 41 cm široký. Vážil skoro 100 kg. V minulém století se nacházely akvamaríny v živcovém lomu (na obrázku) nedaleko Písku.
Velmi vzácné drahé kameny z řady berylu jsou žlutý až žlutozelený zlatý beryl (heliodor), nalézaný také u nás v píseckých pegmatitech, a růžový voroběvit neboli morganit. Tyto odrůdy jsou zbarveny přítomným kysličníkem cesným. Všechny drahokamové odrůdy berylu jsou pro velice něžné odstíny barev a dokonalou průzračnost velmi oblíbené a vyhledávané. Brousí se obyčejně do tvaru takzvaného smaragdového výbrusu, což jsou podlouhlé obdélníkové stupňovce - roháčky. Zlatý beryl, morganit a akvamarín se brousí také do briliantového tvaru.
